O Man!

O Man!!! Podobnym stylem by asi probíhal v Ománu marketing na podporu turismu, kdyby měli svýho Najbrta. Za každej vykřičník by Ománci dali milion barelů ropy, ale mnohem autentičtěji asi zapůsobí malý příspěvěk nevýznamného a líného pseudoblogera.

Několikrát jsem to již zmínil, ale celej můj životní leitmotiv vlastně začal v Turecku. Sen, že jednou poznám všechny země na Blízkym východě, že budu mít srovnání a základy arabštiny uloženy hluboko někde v hipokampu, že budu umět akademicky vysvětlit rozdíly mezi sunnitským a šiítským islámem…no, tak tam ještě teda zdaleka nejsem, ale po Sýrii, Turecku, Egyptě, Iráku, Maroku můžu na pomyslné stírací mapě arabského/muslimského světa setřít Omán.

Jak by vypadalo pět klíčových slov pro Omán, pokud pro Česko máme: pivo, Praha, sametová revoluce, hokej, Havel? Nejspíš by to byly: poušť, karak, pohostinnost, Kábús, Muscat. Po odjezdu z hlavního města Muscatu všechny ostatní atributy potkáváte dennodenně. Karak (čaj s kardamonem, cukrem a mlékem) dokonce celodenně – člověk si na něm docela rychle udělá závislost a po nočním kempování poslouží jako snídaňový nápoj víc než skvěle!

Pohostinnost/vlídnost jak od místních, tak od Pakistánců či Bengálců je nezištná a nakažlivá. Pozvání na čaj, malé nenucené konverzace uprostřed ulice…Při pozdravu se ruka dotkne srdce. Obrazně i doslovně.

Kábús – dlouholetý vládce, který s pomocí Britů svrhl svého ultrakonzervativního otce a začal Omán reformovat a otvírat světu. Všude narazíte na mešity, nemocnice, ulice, náměstí pojmenované po tomto oblíbeném vládci, který po své smrti předal poslední vůlí vládu svému bratranci, a tak na vás v každém obchodě či restauraci zhlíží ne jeden, ale hned dva charismatičtí vládci.

To že jste přijeli do skvělé země, poznáte již na letišti. NIKDY se mi nestalo, aby se mě policajt na imigračním ve tři ráno zeptal, jak se mám a pak mi vlastně věřil, že mám letenku zpět v rámci svého 14 denního víza. Prostě skandální! Pokud nemůžete něco najít, chlapík kterého se ptáte, přestane vykonávat svou činnost a jde s vámi vám to ukázat. Od rybáře jsem musel odmítnout plnou tašku čerstvě nalovených ryb, protože ve stanu nemám kuchyň. Všichni jsou extrémně vyklidněný do chvíle, než sednou za volant. Blinkry neexistují, problikávání v levém pruhu je každou chvíli, rychlost průtahem města přehnaná. Kde by v Oslu bylo 60, v Praze 80, v Muscatu je to rovnou 120. Omán tedy zejména doporučuji idiotům koncernových vozů v černé barvě a účkem na SPZ. Budete si bez blinkrů a bezpečných odstupů na muscatských autostrádách velmi rozumět.

Nejlepší doba pro návštěvu Ománu je od listopadu do února. Slunce už nemá takovou sílu, takže magor jako já se nemusí ani na poušti mazat, ale je to zase již poněkud pozdě, pokud jedete za potápěním. Pro masochisty, co se během letních prázdnin vyvalujou namazaný olejíčkem na Džerbě doporučuji červen, kdy se teploty pohybují kolem padesáti stupňů a celá země je paralyzovaná jak belgickej parlament po minulých volbách.

Toliko k úvodu, jelikož mám docela dost materiálu, zkusím to trochu dávkovat. Ale znáte to, času je vždy málo. V pátek odlítáme s Mel na Vánoce do Francie a po Novym roce mě čeká se Zirhamií Vietnam. Nicméně v únoru se kromě svatby a možného stěhování nic neděje, takže to zkusím nějak vymyslet…

EN/

O Man!!! A similar style would probably be used in Oman’s tourism marketing if they had their own “Najbrt.” (legendary designer who asks tons of money for simple but pretty amazing logo) For every exclamation mark, Omanis would give a million barrels of oil, but a small contribution from an insignificant and lazy pseudo-blogger would likely have a more authentic impact.

I’ve mentioned it several times, but my whole life motif actually started in Turkey. The dream that one day I would visit all the countries in the Middle East, have a basis for comparison, have the basics of Arabic deep in my hippocampus, be able to academically explain the differences between Sunni and Shia Islam… well, I’m not there yet, but after Syria, Turkey, Egypt, Iraq, Morocco, I can erase Oman from the imaginary scratch map of the Arab/Muslim world.

What would be five keywords for Oman, compared to the Czech Republic’s beer, Prague, Velvet Revolution, hockey, and Havel? Probably: desert, karak, hospitality, Qaboos, Muscat. After leaving the capital Muscat, you encounter all the other attributes on a daily basis. Karak (tea with cardamom, sugar, and milk) even throughout the day – one quickly becomes addicted to it, and after a night of camping, it serves as a more than excellent breakfast drink!

Hospitality/friendliness, both from locals and Palestinians or Bengalis, is selfless and contagious. Invitations for tea, casual conversations in the middle of the street… When greeting, the hand touches the heart. Figuratively and literally.

Qaboos – the longtime ruler who, with the help of the British, overthrew his ultra-conservative father and began to reform and open Oman to the world. Everywhere, you come across mosques, hospitals, streets, squares named after this beloved ruler, who, after his death, bequeathed the rule to his cousin. So, in every store or restaurant, you are looked upon not by one but by two charismatic rulers.

That you’ve arrived in a great country, you’ll notice right at the airport. NEVER has an immigration officer asked me at 3AM how I am and then actually believed that I have a return ticket within my 14-day visa. Just scandalous! If you can’t find something, the guy you’re asking will stop doing his job and go with you to show you. I had to decline a full bag of freshly caught fish from a fisherman because I don’t have a kitchen in my tent. Everyone is extremely calm until they get behind the wheel. There are no blinkers; flashing in the left lane happens every now and then, and the speed through the city is exaggerated. Where in Oslo it would be 60, in Prague 80, in Muscat, it’s straight to 120. Oman, therefore, I especially recommend to the idiots of corporate cars in black with an SPZ sticker. You’ll understand each other very well without blinkers and safe distances on the Muscat highways.

The best time to visit Oman is from November to February. The sun no longer has such strength, so a crazy person like me doesn’t have to smear on the desert, but it’s already somewhat late if you’re going for diving. For masochists who bask in oil-smeared on Djerba during the summer holidays, I recommend June when temperatures hover around fifty degrees, and the whole country is paralyzed like the Belgian parliament after the last elections.

That’s enough for the introduction since I have quite a bit of material; I’ll try to dose it a bit. But, you know, time is always short. On Friday, Mel and I are flying to France for Christmas, and after New Year’s, Zirhamií and Vietnam await me. However, in February, apart from a wedding and possible relocation, nothing is happening, so I’ll try to figure it out…