Nirvana
Po měsíci a půl, kdy muj Airbus přistál ve Vídni, jsem konečně dokázal zeditovat těch pár fotek z Filipín, který jsem tam nasekal Fujinou. Pokaždý, když se odněkud vrátím a mám v telefonu víc fotek než ve foťáku, nadávám si. A nadával jsem si i tentokrát.
Těch pár úkropečků snad ani nestojí za řeč, ale z nich mě tak trochu dojalo a poslalo zpět tu pěknou štreku, kde spousta lidí řeší úplně jiný problémy než my tady. Ulice jsou plný života, vůně grilovanýho masa na každym kroku od soumraku do vyprodání, pozvedlá obočí jako pozdrav a pozvánka býti na stejné vlně. Býti kuya (filipínsky brácha).
Když jsme v červnu 2020 během covidu prchali z Asie, ulevilo se mi. Dlouho mi pak exotika a život na Filipínách u moře nechyběl – objevovali jsme Evropu a Česko, ale znova mě to dostalo. Přímo na solar. Negros, Palawan – Filipíny. Po pěti letech avokádový šejky a Nasi Goreng na Sumatře, venkov ve Vietnamu a jejich království polévek, Kuala Lumpur a jejich fjůžn čínský, indický a malajský kuchyně…kurva jak já to tam miluju. Všude a všechno.
Znáte ten pocit, když žádnej batoh není moc těžkej, žádný jídlo hnusný, žádný busy zpožděný, žádnej déšť dost mokrej a když máte pocit, že zítřek snad nemůže být lepší, tak nakonec je? Tak tuhle vlnu jsem sjížděl několik týdnů. Odprůvodcoval jsem skvělou skupinu Vietnamem a ukázal jim Kuala Lumpur; přeletěl jsem za kamarádem na Sumatru, abych za dalších čtrnáct dní vítal deset českejch bláznů v letišti na Cebu a ve dvě ráno s nimi pil naší první flašku rumu. A že jich pak ještě bylo…Všechno vyšlo. Všechno. Kurva. Vyšlo!
Poté, co jsem filipínskou skupinu opustil na letišti a poslal je letadlem do Prahy, mi přijela Mel. Pár večeří s přáteli, pár línejch dnů, sbalili jsme stan a motorku a dali si romantický roadtrip na Negros a Guimaras. 1200Km v sedle na pincku, spaní na pláži i pod sopkou, neskutečný západy Slunce a všude kolem jenom místní. Další nádherný kout Filipín, který stojí v pozadí světoznámých destinací ležících na okolních ostrovech a který nejspíš nebude nikdy objeven. Doufejme.
Za téměř dva měsíce mi po editaci zbyly z Filipín „dva filmy“ fotek. Nějakých 64 kousků. Mel je na dvou z nich. Jsem hroznej partner.
Tak se usaďte, tenhle pall mall z březnových Filipín právě vyjíždní ze stanice Fuji.