METZ

To jsou vždycky takový ty plány jak člověk bude vstávat v osum ráno, každej týden půjde na koncert, bude trávit víc času s rodinou, sportovat a jíst zdravě a všechno se to zbortí, když otevřou hospodu. On Hrabal tenkrát věděl, když prohlásil:“ Kdo chce žít ve střední Evropě, nesmí vystřízlivět.“

Ba ne, tak hrozný to nebylo. Nestihl jsem sice úplně všechno o čemž svědčí to, kdy vám píšu tenhle příspěvek – den před odletem na Filipíny, ale kdo má sedět doma a koukat do monitoru, když je babí léto v Čechách prostě tak krásný a pivo šestkrát levnější než v Norsku!

Ano, je to tak. Dal jsem si své klasické kolečko Filipíny – Čechy – Norsko – Čechy a zítra Átřistaosmdesátkou přes Dubaj na filipínskej ostrov Cebu. Z druhého domovu mířím do třetího. Ke Švéďákům a občas šílenejm Filipíncum. Ze skandinávský země plný pravidel, který všichni dodržujou (proč by ne, že?), do země k pacifiku kde mají pravidel taky spoustu, ale nikdo je nedodržuje.

No a jaký bylo Norsko? Kromě toho, že jsme téměř nic neviděli a chudák Mára nemá fotku jedinýho fjordu, to bylo tradičně skvělý. Setkali jsme se tam na chvíli dokonce tři kluci s Fujinama natěšený na krajinky se sytou zelenou. Všichni jsme si ale přivezli 200 fotek krav žebrajících starej chleba a k tomu rozmázlý fotky rozmázlých ksichtů z prvního večera, kdy padly 2/3 pivních zásob na další čtyři týdny.

No jaký fotky vám vlastně ukážu? Asi z Francie, protože se mi tam fakt dost líbilo. Když jsem se s Mel seznámil, o Métách (Metz – čti Mes jako anglicky bordel) jsem nevěděl nic. Jen že to bylo dřív Německo a mluvilo se tam německy, pak zase Francie a mluvilo se tam francouzsky, ale preclíky a německej styl kalení jim už zůstal. Precl, wajsbír a pěkně výhodný hepi aur. To chceš. Navíc je to fakt nádherný město, o kterym si určitě taky neslyšel. Katedrály, dřevěný okenice v oknech, unikátní budova vlakovýho nádraží, řeky, kanály, jezera, platanový aleje..Všechno tam je! Zajeď si tam třeba v červnu. Je to po cestě do Paříže a jestli si třeba z Ostravy, Mostu, Neratovic, Krásný Lípy, Litvínova nebo Kralup, tak si kufry zabal aspoň dva a rovnou tam zůstaň. Navíc tam byt pořídíš za stejnou cenu jako ve Slanym.

Taky sem poprvý viděl Ajfelovku. Tři sta něco metrů oceli, pod kterou se odehrávají malý války o metr čtvereční. Afričani a Arabové tam prodávaj na kousku hadru suvenýry až do tý doby, než na ně naběhnou policajti a snaží se jim to zabavit. Po deseti minutách to začíná nanovo tentokrát z druhý strany a benga chytaj plnotučnýho černocha, kterej dneska zvolil špatnou strategii a místo hadru přes rameno utíkal s kufrem. C´est la vie. Aby mi to pak nepřišlo líto, tak mi holub nasral na foťák. Plesk přímo do sáněk na blesk. Fuj.

Venku je tma, mám nalitej burčák a sedim v kuchyni, kde máma obaluje houbový řízky a Josef si hraje s mojí neteří. Rodinná idylka. Takhle vypadá můj poslední podvečer ve Slanym, než uteču na posledních pět pif.

Příště se ozvu z Filipín a bude to dřív, než si myslíš. Najdem si s Mel bydlení, zařídíme práci, koupíme motorku, naplníme lednici a u sklenice místního rumu značky Zabana se ti kousek od oceánu pokusím popsat, jaký to tam je.