Taiwan

Když už se vracíš po sedmi měsících domů, nemůžeš to střihnout tou nejkratší cestou. To dá přeci rozum. Na spojnici Cebu a Evropy nám do rány přišel Taiwan, o kterém jsme věděli zatím dost málo. Stálo za to se tam vydat v nejdeštivějšim měsíci roku?

Zatím jsem o Číňanech (z Číny) věděl jen to, co jsem zažil jako fotograf v Asii – že jsou zkrátka dost mimo a jako šéfa bys Číňana rozhodně nechtěl. Prostě jsou to kolikrát lidi jak z jiný planety a to potkáváš ty “vyvolené”, kteří se odhodlají cestovat, dostalo se jim vzdělání a žijí především ve městech. Kdo byl alespoň na pár hodin v Pekingu mi jistě potvrdí, že tam nechceš být ani omylem. Jednak ti nikdo nerozumí a rozumět hlavně nechce (!), všichni maj ostrý lokty a po jednom dni v Pekingu mi bylo na plicích hůř, než teď po tří týdenní jízdě českou hospodou a krajinou.

Taiwan byl ovšem dost jiná zkušenost. Taiwanci s pevninskou Čínou, která na ně míří nepřetržitě raketama, nechtějí mít nic společnýho a jako by svou vstřícností demonstrovali svou rozdílnost od komunistické totalitní Číny. Takhle milý a pohostinný lidi člověk jen tak nepotká. Zastavíš se na pár vteřin, protože hledáš směr a už k tobě někdo přiskočí a začne se ti věnovat. Nevíš co jíš? Prodavač vytáhne telefon a přes translátor ti ho podává, ať si to přečteš…mimochodem ta kůže z tofu byla naprosto delikátní. Všechno jídlo bylo na Taiwanu delikátní!

Nebyli jsme překvapeni, když i stopování fungovalo na výbornou. Zastavovali ženský i chlapi, kolikrát si kvůli nám i zajeli. Pokud by měl Taiwan na něčem pracovat, tak asi řidičský um. I v automatech jim to moc nešlo a pár zatáček se projelo stylem WTF.

Do Taiwanu moc lidí nemíří. Bohužel pro nás je tam zima nevalná, takže to každej logicky stočí jižnějc, aby vyvalil špek na Filipínách, v Thajsku nebo Vietnamu.

Taiwan je velkej jako Slovensko bez východoslovenskýho kraje a zaparkovalo by na něm teoreticky 5,3mld Fabií. Teoreticky, protože k placce má tenhle asijskej ostrov daleko. Západní část je jedno velký město a střed je hornatej. Hodně hornatej a divokej. Nejvyšší kopec má skoro čtyři kilometry a v zimě vás tam klidně zastihne sněhová bouře. Východ je scénickej – na jedné straně oceán, na druhé straně pruh rýžových políček a hradba hor. Taiwan má vlastně všechno. Vzali si to nejlepší z Japonska, Západu, Singapuru a to nejtemnější nechali za sebou v pevninský Číně.

Doufám, že jednou bude Taiwan kompletně nezávislý, uznán celým světem a rudý agresivní bratr přes moře přestane konečně chrastit zbraněmi a okupovat okolní státy.
Doufám v utopii, ale moc jim to přeju.