Zirhamia trip

„Zážitek musí být silný“. Když zazněla tahle hláška od druhé nejstarší účastnice naší expedice, věděl jsem, že zase někomu posouvám limity a stavím ho mimo jeho konformní zónu. Zážitek musí být silný, jsem za téměř tři týdny slyšel mnohokrát. A o tom to celý vlastně bylo.

V březnu jsem si vyzkoušel, jaký to je být průvodcem se vším všudy. Devatenáct dní bylo v mé režii a jsem pyšnej na to, že za celou dobu jsem si nemusel říct něco jako: Tos posral, Michale. Asi jsem měl štěstí, možná to tak prostě mělo být, ale narazil jsem asi na nejlepší skupinu v životě na světě. Cestování bylo někdy dokonce lehčí než cestovat s přáteli, který znáš víc než polovinu života. Jako ostřílenej českej batůžkář mi bylo jasný, že potřebujem „lubrikant skupiny“, něco co promaže občas zadřenej stroj a můžeme se směle posunout vpřed. Pojidlem bylo pivo, místní rum a hra v kostky. Všem to vyhovovalo.

Na naší cestě si většina účastníků poprvé vyzkoušela, jaké je to prohánět se rozpálenou asijskou krajinou na motorce, ponořit se deset metrů pod vodu nebo zkrátka jen nasadit masku, strčit do pusy šnorchl a na korálovym útesu pozorovat barevný podmořský svět, kde se kolem vás na dosah ruky pasou karety. Skákačky do vodopádů, šplh na skalách… všechno bylo.

Zážitek musí být silný, jinak ho po návratu uhryzne zub času, všednost a každodenní životní problémy.

Teď mám před sebou tři týdny na Filipínách, pak projet Taiwan a dvanáctýho pátý přistávám na Vaškovi v Praze. Dej mi vědět, kdy půjdem na jedno a pokud se někde koná nějaký příjemný klubový techýnko, jedem :)