Gili Trawangan

Dlouho nic a teď to na vás kamarádi navalim. No jako vážně. Tolik se toho událo, že mi bude Áčtyřka malá. Minulej příspěvek z Londýna jsem končil volbama do PS, tak proč tim nezačít. Má ovšem cenu do toho zabrušovat, abych z toho pak nemusel moc vybrušovat?

Kdo aspoň trochu sleduje nějaký média a ne sračky typu parlamentní listy, musel si už před volbama uvědomit, že adepti do poslanecký sněmovny na kandidátkách SPD jsou povětšinou prvoci. No a tihle prvoci, kteří nedají dohromady kloudnou větu, dostali skoro jedenáct procent hlasů a 22 mandátů. Jsou dokonce tak hloupí, že jim pro jistotu jejich předseda Pitomio – soudem uznaný pitomec, zakázal vystupovat v médiích. Haha.

No nic. Prostě sem to s vámi musel trochu posdílet, páč tady nejsou nikde žádní Češi a tak rád bych si sednul se svýma slanečkama na pívo a rozohnil se třeba nad zmrdama co psali komenty o prvňácích v Teplicích nebo nad světem podle Zemana, Bureše a Pitomia. Třikrát fuj.

Vybrušuju.

Měsíc sem strávil na Tiomanu. Stejnej bungalov, stejný opice mi vybíraly každý ráno odpadky, stejný ještěři předemnou zdrhali, když sem šel do svý oblíbený restaurace na kari a palačinku. Pár dní jsem fotil pro dvě malý místní dajvcentra. Pro to největší, kde sem byl na jaře, to tentokrát nevyšlo, za což sem zpětně rád. Tolik vyhořelejch lidí jako v B&J Diving potkáš tak leda u Mekáče nebo na poště.

Pořídil sem si novou hračku. Drona. A je to teda náser. Každej vzlet sem trochu nervózní a každym letem se učim. Prý je to stupidproof, nicméně vše se dá překonat, žejo. Neni nad to, když natáčíš prales pár set metrů daleko a vypadne ti signál. Všude kolem stromy a už se ti to zjevuje: tisíc babek v pr kamaráde, zůstane ti v ruce ovladač, náhradní baterie a manuál…Zbytek v pralese už nikdy nenajdeš. Dva infarkty takhle poránu a den je hnedle lepčí. Jestli něco zkracuje život, tak to nejsou ani tak cigárka, který mi ke kafíčku zase chutnaj, ale vlastnictví drona.

Na první dvě videa se každopádně můžete podívat tady.

Měsíc na Tiomanu byla příjemná dovolená. Mel si udělala dvě potápěčský licence a naučila se hrát kostky a český karty, takže po večerech na terase občas mastíme ferbla (to je takový prší pro dospělý, řekni Šotkovi, rád tě to naučí).

Zase sebou táhnu stan v kterym nespim. Nicméně jednou jsme tomu byli opravdu blízko. Pláž, gintonic na ledu, měsíc skoro v úplňku, moře klidný jak slánskej rybník…představuješ si to? Postavil sem příbytek, rozdělal oheň a připadal si jako Pán. Pan hipík. Prostě ten večer patřil nám na opuštěný pláži. Bohužel se přihnalo něco, co by v českých médiích rezonovalo ještě měsíc poté (a máslo to není) a náš večer i se stanem nám to jaksi odválo. Odválo mi to i cca jedno promile z krve, páč po nočnim úprku rozbahněnou džunglí sem si připadal střízlivej. Skoro prázdná lahev litrovýho ginu by nejspíš nesouhlasila.

Zabrousim někam dál.

No teď vám píšu z ostrova Gili Trawangan. Babi, hoď to do gůglu, páč tvůj vnouček je takovej mrzák, že po focení v oceánu už nemá ani chuť vytáhnout fujinu a nacvakat něco na souši. GiliT je jeden ze tří ostrovu kousek od Lomboku a východně od Bali. Tři uřvaný mešity, zákaz spalovacích motorů – takže tu všichni jezdí na kole nebo na koňských drožkách, písečný pláže, želv ve vodě víc než dost a rýže v tlamě aspoň dvakrát denně. K tomu si přidejte stovky batůžkářek ošoupanejch víc, než converzky v prváku na gymplu. Trochu prazvláštní koktejl, ale dosti lidem chutná. Jak mi včera pověděl instruktor Bruno: „Na Komodo nebo Lembonganu je lepší potápění, ale tady se líp žije. Měl sem zlomený srdce a na GiliT se sakra dobře zapomíná“.

Takže já si dam sprchu, plácnu Mel po zadku a vezmu jí někam na večeři. Budu chroupat nějakou rejži a vy se zatím můžete podívat na pár fotek z posledních týdnů. Než budeme za 14 dní odlítat na Filipíny, tak snad ještě něco přihodim. Ale znáte to, někdy se to prostě sejde a pak je všechno úplně jinak. Ty voe, to bylo moudro. Pic.

Nahoře pár fotek z Tiomanu a z Kuala Lumpur z Helibaru. Heliport na mrakodrapu, kterej se večer promění v bar. O tom, jak jsme strávili víkend ve vile s bazénem v místní verzi Beverly Hills obklopeni dvěma sedmdesáti kilovejma dogama a jednim jack rusellem, s barem plnym skotský a filipínskou služebnou, vám povim někdy příště a nebo v Čechách u piva. Cesty Gučiho sou někdy fakt nevyzpytatelný.