Trololo

Začínam bejt po těch letech unavenej vysvětlovánim, co je Stabur, proč Stuvoy a jaký to tady v Norsku vlastně je. Všechny ty jednosměrný toky informací do návštěv ovšem v klidu vyváží jejich údivy, jak je to tady kurva krásný. Takže návštěvy, díky!

Nikdy mě nepřestane bavit jééé! óóóóó! jůůůů! linoucí se ze zadních sedadel doprovázený povely řidiči, aby se trochu přibrzdilo na fotku. Nepřibržďujem, už tak se tu jezdí všude šedesát.

Když máš pár dní v Norsku a Odin byl s počasim milosrdný, tak je pár věcí, který bys měl asi vidět. Bohužel ten samej nápad má většinou dalších tisíc lidí, takže ty největší norský přírodní hajlajty jsou obsypaný jak Sněžka o prázdninách. Trolltungu sem si dal letos počtvrtý, pokaždý natěžko a nejspíš naposled. Časově nám to vycházelo na pátek, takže lidí jak na Václaváku a překvapivě dost i těch, co se tam rozhodli přespat. K tomu připočítej nějakejch 1800 kč za 24h parking a frontu na jazyku. Jakože fakt.

Jelikož já už fotku z Trolltungy mam (navíc mam nafocenej i nějakej troll twerking z loňska) a Kuba všechny mejnstrýmový věci ze všech možnejch principů bojkotuje, neřešili sme, zda tam bude nějaká fronta. Jaksi nám ale nedošlo, že holky si fotku zaslouží, takže sme tam čuměli přes dvě hodiny, než na ně dojde řada. Psycho.

Zajímavý bylo pozorovat lidi jak se zhostí jejich soukromého úkolu o nej nej nej fotku vykoupenou potem a dvaceti osmi kilometry s batohem na zádech. Zatímco několik ruských kůzlátek se tam v tílkách předvádělo, latino chlapec si tam stoupl se svou domovskou vlajkou a nechal se natáčet chvíli, možná dvě dronem. Sklidil pískot, fuck off pozdravy a nakonec sarkastickej potlesk. Pro mě nejvíc nepoběr byla skupina Indíků, kteří se fotili furt dokola několika mobily a zrcadlovkou na automat. Předpokládam ,že ajtíci z Noidy přijeli na eurovýlet (což je super), ale když se tam tak furt točili a pózovali, měl sem pocit, že se tam vystřídá C E L Á I N D I E.

Druhej den sme vyklusali jeden hajk v Eidfjordu – Kjeåsen. 570 výškovejch na dvou kilometrech. Žebříky, lana, lávky a žádný lidi. Boží. Škoda, že nám to nevyšlo loni, když už sme byli se Shotkem dole pod kopcem. Opekli sme si hovězí stejk, uvařili bramborovou kaši, sklopili sedačky a dali si po obědě dvě hoďky šlofíka. Z lezení pochopitelně sešlo, ale pupík byl vděčný.

Poslední fotka je z loňska a zbytek s twerkingem tady.