PF 16

Novej rok. Nový výzvy, předsevzetí a dle očitých svědků i na pár týdnů zaplněný fitka a posilovny. Jak řiká Džípák, posilovna je to nejodpornější volnočasový místo, který lidstvo za svou existenci vymyslelo. Mnohem lepší je přecpat si batoh blbostma a jít tam a zase zpět. Třeba na pláž Gui Gui [čti: ví ví].

Měsíc starý obrázky opuštěný pláže na jihozápadě Gran Canaria by vás mohly trochu prohřát a dodat nějaký ty barvy do šedivýho pondělí. S Kafkym jsme se napodruhý odpoutali od života v Mogánu a po 24 hodinách oproti plánu šli na stopa.

První auto, který nám zastavilo, řidil kubánskej jazzovej pianista a zpěvák Jorge. Bekovka, dodávka plná aparátu a úsměv od ucha k uchu. Dík Jorge!

Druhou káru řídili dva kluci a měli nesmírnou radost, že jsme taky Češi a nemusí se lopotit s nějakou angličtinou. Teda byli to Moraváci, ne Češi:) Všude jsme zastavovali a fotili se, protože to byl snad jejich druhý den na ostrově a první mimo apartmán. V autě to byl samej údiv. Týý voe, čum na to, zastav pyčo, zastav, foť to! Neuvěřitelný!

Cesta k pláži začíná pod kopcem ve vesničce Tasartico. Z dvouset pade jdeš Arizonskou pouští do sedla v 550 metrech a pak dolů až k pláži, kterou obývají hipíci z Čech, Polska, Německa, Španělska a dalších zemí. Kolem domů z kamení pěstujou zeleninu a ovoce, chovají koně, kozy, psy i kočky. Zlatou hodinku jsme strávili u foťáků a dolu k pláži klesali s čelovkama. Vínko, pifko, večerní i ranní koupačka. Kdybych tam nebyl s Kubou, tak by to bylo asi ideální rande u nočního oceánu…

To byl konec listopadu. Teď je začátek ledna a koukám z okna jak venku sněží. Můžu za týden odletět do Thajska, ale tak nějak uplně nevim jestli to chci. Sezóna tam prý neni tak dobrá, levnou G16 na podvodní fotky taky ne a ne sehnat.

Sám sem zvědavej, jak to dopadne, jestli se za týden ozvu stále z Čech a nebo prostě odněkud.