LOV

Bylo to stejně mrazivý ráno jako to dnešní, ale o patnáct set kilometrů jinde a o dva týdny dřív. To začínal můj poslední víkend v Hjartdalu a zároveň můj první ve společnosti lovců.

V sedum ráno nástup. V našem promrzlym údolí jsme přes ospalky koukali na jinovatku a nenapadlo nás udělat si do termosky čaj, oblíknout drtiče mrazu nebo si vzít aspoň rukavice. O pořádný svačině ani nemluvě…Klasicky jsme to podcenili a pár minut po probuzení jsme se s Pedrem klepali mezi khaki postavami. Šestnáct Norů, dva Češi a tři psi.

Dnešním dnem začala sezóna lovu losů, takže pro místní opravdový svátek, kvůli kterému v práci ohlásí i dovolenou. V plánu je střelit dva jedince – samce a samici, tedy maximální povolené gendrově vyvážené množství „přidělené“ našemu sektoru táhnoucímu se v pruhu na severní straně Maelefjellu.

Když jsem se loni ptal dřevorubce Jury, jak to všechno probíhá a jaká je jeho role při lovu, neveřil sem vlastním uším, že jde dobrovolně proti flintám a čekajícím lovcům. O rok později dělám to samý a pln očekávání, že uslyším jeden výstřel, který čistě skolí pořádnýho severskýho paroháče a né mě.

O něco výš v kopci čekáme s Thor-Bjornem až se lovci dostanou na své postavení, které jim přidělí velitel skupiny. Čerstvý norský důchodce chodí lovit od pěti let. Nejdřív s tátou, teď se svými dcerami. Prvního zajíce střelil, když mu bylo sedm let a posledního losa před třemi lety na místě, kde právě sedíme.

Čekáme na pokyn z vysílačky, až budem moct vyrazit a „tlačit“ před sebou losy. Je nám furt zima. Rozděláváme oheň, který k mému překvapení neplaší zvěř, nýbrž právě naopak – losi nás díky kouři necítí.

Po chvíli dostáváme zprávu, že i psi jsou připraveni a vypuštěni, takže i my můžeme stoupat a jít naproti lovcům. Mám prst na spoušti mýho canonu a to samý předpokládam že dělaj lovci kolem mě. Hlavou se mi honí scéna, kdy se na mě řítí půl tunovej kolos a já nevim, jestli dřív fotit nebo utíkat.

Slyším několik výstřelů.

Dostávám pokyn stoupat dál, kde mě vyzvedává psovod a jdeme společně na místo, kde podle zpráv z vysílačky zhaslo světlo jedné losí samice. Nebýt speciálně vycvičeného psa s gpskou, který losici vystopoval a pak ji nahnal před flinty, asi bychom se dnes vraceli do vesnice s prázdnou.

Všichni se scházíme kolem úlovku a gratulujeme lovci. Docela mladej týpek bude muset večer koupit láhev pořádnýho pití.

Kolem ohně panuje velmi dobrá nálada a všichni, kromě dvou Čechů, vyndavaj z batohů párky na oheň. Po chvíli už taky držíme opejkače dokonce i s darovanou uzeninou a ukazujem seveřanum, jak že se to griluje v Čechách (dočerna vs. dozlatova; naříznout vs. nenaříznout; zadarmo).

Po vyvrhnutí losa to odpoledne zkoušíme ještě jednou. Stejný scénář, na promrzlé ráno už jsem zapomněl a užívám si babí léto pod Maelefjellem. Tentokrát se v hledí jednoho lovce objevila samice, jenže povolen k odstřelu byl už jen samec..

Lov pro dnešek končí a ve vřesovišti rozděláváme poslední oheň. Chlapi vyndavaj zase párky a lahve koňaku, vodky, whisky. Po chvíli sme všichni pěkně nacamraný a norský slova zní o něco víc anglicky. V podvečer se ještě sejdem na farmě, kde stáhnem losa z kůže a pověsíme do stodoly vyzrát podle pravidla čtyřiceti stupňů, takže při venkovní teplotě 10°C mi je jasný, že pozítří žádnou výslužku za lovecké služby na cestu domů nedostanem. Druhý den ráno si to celý zopáknem, ale tentokrát s termoskou, svačinou a teplym oblečenim. Lovu zdar!