Sa was dee!

A jsem tady. Tropy. Pod okny zaparkovaná motorka, výhled do pralesa a plantáže, snad až nechutně teplý moře 2km pod kopcem. Nevim kolik hodin sem strávil na cestě, ale dozvěděl sem se pár zajímavých informací například:

Herr Werner Behringer (70) z Norimberku snědl za svůj život víc než 150 000 klobás. Jeho porce je osm kousků denně a jak sám tvrdí – nejlepší klobása je ta příští klobása. Mam rád čísla, tak vám jich ještě pár hodim. V Norimberku, kterej je odtud asi 9 000 km se ročně sežere 1,4 miliardy bratwurstů. Pěkná porce.

Když sme v tý západní Evropě, tak třeba v Groningenu žije 190 tisíc lidí, jezdí tam 70 tisíc aut a 300 000 kol. Nevim jak k tomu číslu přišli, já třeba nemam kolo ani jedno. Ale taky nejsem z Groningenu.

Z Prahy jsem měl cestu přes Londýn. Úterní dlouhou procházku mezi miliony lidí sme uzavřeli pár točenejma. Jednu výhodu to jejich pivo má – nezvětrá. Totiž i když větrá, má stejnou chuť jako na začátku. Měsíc jsem se v Čechách “živil” pivy typu ALE a tohle bylo docela tvrdý přistání.. inu Angláni.

Letěl sem s Etihad airways a hned poránu na letišti mě čekalo nemilé překvapení. Ne že by za to mohly aerolinky, ale jak se později při pasový kontrole v Thajsku ukázalo, byl jsem moc vyplašenej..

Takže co se dá stihnout od 11 ráno do 14.00 kdy jsem měl odlet?

Dojet z centra Londýna na Heathrow.

Zjistit že potřebuju jakoukoliv letenku z Thajska do 30 dnů od vstupu do země.

Naplánovat trip a koupit si letenku do a z Malaysie.

Udělat selfie roztrhlý zadnice, se kterou jsem prošel půl Londýna a doletěl až do Phuketu.

Projít security check a nechat tam boarding pass.

Konečně usednout do Boeingu 777.

Uff. Náročná středa.

Cesta z Londýna do Abu Dhabi uplně v pohodě. Pár skleniček whisky, dva promítnutý filmy, partička pokeru. Cestu z ABH do Phuketu jsem kompletně prochrápal.

Imigrační kontrola v Thajsku asi nejvtipnější. Ležérně pracující celníci, každá druhá přepážka uzavřená, ale pokud byste nechtěli čekat ve frotně 1,5 hodiny jako já, mohli jste uplatit policajta za plentou vydávající se za lékařskou kontrolu – 60 bhátů a máte razítko za pět minut. Nádhera.

Dole pár prvních fotek z dnešního rána. Kvůli časovýmu posunu a páteční párty s potápěči jsem vstal v 5 ráno uplně vyspalej a šel se na ten hnus podívat.

P.S. Sa was dee je thajsky “dobrý den”

…

Tak už sem tady víc jak týden. Tady znamená v Ao Nang poblíž Krabi v jižním Thajsku. Končí období dešťů, ale ještě se ty mraky uplně nevzdávaj a třikrát za sebou mě nechaly promoknout na motorce. Teda skútru ale to je asi jedno. Jezdí to docela rychle, skvěle se to řídí, můžu jezdit bos a málo to žere…

Už tu mam svý oblíbený místa kam na co zajít. Na palačinku, na silnej vývar, na polívku s krevetama a kalamáry, na phad thai, na rýži, na grilovaný vepřový, na nudle s kuřecim, na nudle s kuřecim a pepřem, na nudle s kuřecim, pepřem a čili, kde koupit ovoce a v jaký restauraci maj pivo za 40 bátů (to do tý doby neobjevil ani nikdo z těch, kdo tu je už druhou sezónu). Inu slánská škola.

Docela to tu prožíram, co taky jinýho v Thajsku. Jim na místech, kam chodí většinou jen místní, takže je v tom občas víc chillipapriček než bych chtěl, ale zvykam si. Zvykam si tak moc, že po návratu (kterej vůbec nevim kdy bude) si poručim u babi či maminy svíčkovou s čilipapričkama, pak šnitzl s čili, kachnu s čilli a jako dezert krupicovou kaši na slano a s čili..

Je půl druhý ráno, vy máte o šest hodin míň. Až se ráno probudim, dam si pár kliků, sprchu, vzpomenu si co sem měl dneska k večeři a pak pofrčim na vývar silnej jak noha u prdele. Mam sraz s Charliem – dredatym potápěčem ze Švédska. Jedem asi 25km do džungle na menší trek a večer máme na zahradě grilovačku ryb, který koupim odpoledne na marketu.

Ty markety tu fungujou podobně jako v Turecku. V pondělí tady, v úterý tam, ve středu za rohem, ve čtvrtek na druhý straně, v pátek to nikoho nezajímá, v sobotu ve vedlejší vesnici a v neděli si už nepamatuju.

Okolí je tu taky docela pěkný. Nejenom to jídlo. Railey beach, Phranang beach, Tygří chrám s Budhou… snažil jsem se ten čas využít tak nějak rovnoměrně a těch pár deštivých dnů mi pomohlo dokončit další článek pro Lidé a země, takže se snad někdy v zimě můžete těšit na reportáž z Dronningruty z Vesterálů, kde jsme s Pedrem a Finnem strávili pár prosluněných dnů a nocí.

Dost bylo plkání, jdu spát. Vy se můžete podívat na pár fotek z prvního týdne. Měly by se tam objevit pláže z okolí, výšlap k chrámu a fotky z ulice a trhu.