Ferraty

Stojím s kamarády pod skálou a pozorujeme další lezce drápající se vzhůru podél ocelového lana. Mrazivý pocit v zádech se nás drží celou dobu, co na sebe oblékáme speciální ferratové vybavení. Mlčíme. Naše sebevědomí odteklo někam dál po proudu Jizerou a teď tu všichni tři nehnutě stojíme s vykulenýma očima. Čeká nás totiž několik desítek metrů na nejspíš nejlepší ferratě v Čechách – Vodní bráně u Semil.

=========================================

Termínem via ferrata je označována cesta v náročném horském terénu, kterou tvoří jistící lana, kotvy, kramle, žebříky, stupačky, lávky a čepy. Jde o zhruba 150 letou tradici budování těchto cest, které v minulosti sloužily hlavně vojákům alpských států při střežení hranic a území na velmi exponovaných místech. Hlavní oblastí těchto cest jsou tedy Alpy – zejména v Rakousku a Itálii, ale ferraty lze dnes navštívit například i v Karpatech na Slovensku, Rumunsku nebo v Julských Alpách na Slovinsku. Zatímco v minulosti však tyto cesty opatřené žebříky a lany měly pohyb v horách usnadňovat, s nástupem turismu po druhé světové válce dochází k budování tras, které jsou pro turisty zajímavé a mnohdy naopak dobrodružství a adrenalin vyhledávají.

Ferraty se rozlišují podle obtížnosti, přičemž nejpoužívanější je rakouský systém, kdy je průběh cesty značen písmeny A (snadné) – E (obtížné) a na celkové obtížnosti se kromě technických pasáží projevuje i samotná délka trasy.

=======================

Než si zabalíte, vyměníte eura na rakouskou dálniční známku, nakoupíte koš jídla, novou softshellovou bundu, pohorky a opatříte si potřebné vybavení ke zdolávání ferrat, pojďte s námi vyzkoušet jednu z dokončených jištěných cest u nás. Pokud se vám to zalíbí, můžete už letošní léto trávit zacvaknutí v karabině někde v Dolomitech…

Co s sebou?

Mezi povinné vybavení každého lezce, ať už má za sebou desítky cest v Alpách nebo se chystá právě začít, patří horolezecká přilba chránící lezce před výstupky skal a padajícím kamení. Další nedílnou součástí je úvazek neboli sedák a ferratový set s tlumičem pádu, který umí výrazně snížit rázovou sílu a přetížení na padajícího lezce tím, že přetaví kinetickou energii na tepelnou. Tyto tzv. tlumiče fungují na principu tření lana v kovové destičce nebo pomocí postupného párání švů. Nebyl zatím bohužel vymyšlen lepší způsob, jak skloubit bezpečnost lezce a životnost vybavení, takže pokud by k nějakému pádu došlo, je nutné ferratový set vyměnit za nový. Půjčení kompletního ferratového vybavení v outdoorových obchodech stojí přibližně 500 korun na den. Pokud vás ale tento koníček chytne, určitě se vyplatí investovat do vlastní výstroje. Přilba, sedák a ferratový set stojí kolem 2500 – 3500 korun, ale samozřejmě záleží na tom, jaké značce dáte přednost. Důležité však je, aby všechny nabízené výrobky splňovaly evropské normy a měly tedy certifikaci. S výběrem vám rádi poradí snad ve všech outdoorových obchodech a ve většině z nich si také můžete vybavení nejdříve zapůjčit. K lezení se také doporučuje pohodlná outdoorová obuv, dlouhé rukávy a nohavice, aby nedošlo během lezení k sedření kůže případně k prochladnutí pokud budete šplhat v nepříznivém počasí nebo ve vysokých nadmořských výškách. Těm méně zkušeným, kteří počítají s tím, že spíš budou šplhat po ocelovém laně než po skále, by se mohly hodit také cyklistické rukavice.

Jde se na to!

První dojem ze skály přede mnou byl pro prvolezce jako já více než hrůzostrašný! Zespodu projektovaná cesta vypadá opravdu monstrózně! Čeká nás nějakých 80 výškových metrů a necelá hodinka zdolávání s nejobtížnějším místem značeným jako C+, které si nás vychutná hned ze začátku trasy. Nikdy jsem ferraty nešel a když jsem zkoušel lézt na umělou stěnu, tak jsem se po pěti metrech a prvním ohlédnutí pod sebe zasekl. Dál to prostě nešlo a o to víc jsem zvědavý na tento další adrenalinový pokus.

Stojím pod skálou, jistotu mi dodává vybavení a kuráž postarší manželský pár, který leze pár metrů výš. Už se prý nahoru šplhají podruhé a hrozně je to baví… No nic, jdu na to. Snažím se nechytat kotvícího lana a cítit skálu. Obě zacvaknuté karabiny mě jistí a po pár chytech se ohlížím za kamarády několik metrů níže. Nejtěžší pasáž je tu – hledám místo kam bych mohl umístit špičky chodidel, hledám i úchyty pro ruce, které by mi umožnily překonat tento menší převis. Když už jsem takto zaseknutý minutu, vzdávám to, chytám se byť nerad ocelového lana a směle šplhám vzhůru. Tady není čas na hrdinství a každý by měl znát své limity. Platí to v horské turistice, v hospodě i zde na ferratě!

Kouzlo Vodní brány spočívá mimojité v tom, že po každé náročnější pasáži následuje pasáž odpočinková, takže se obtížnostní stupně stále mění mezi A, B a občas se do toho přimotá céčko. To poslední před vrcholem vás trošku překvapí – jste na hřbetu skály a několik desítek metrů hloubky pod vámi vůbec nic. Srdce vám pumpuje krev po těle a cítíte se dobře. Následuje poslední odpočinková pasáž a jste nahoře. Beru již značně popsaný vrcholový deník a přidávám dnešní datum, název města odkud pocházím a jméno. Ten moment patří jen vám. Rozjímáte a vychutnáváte si vzdušné výhledy na Jizeru a na chodce turisty, kteří stojí pod skálou. Pod skálou, kterou máte již pokořenou a určitě vám ten pocit, to místo a ty vyplavené endorfiny všichni dole závidí!

Obtížnější a strmější cestou jsme vyšplhali nahoru, lehčí – značenou písmenem B míříme dolů. Tato sestupová trasa je opravdu mnohem jednodušší a napoprvé se dá zdolat bez držení lana. Navíc je na ní povoleno jak sestupovat, tak šplhat nahoru, takže se hodí pro mladší nebo ty méně otrlé na trénink. A kdyby snad měl někdo lezení po skále dost, může to vzít lesem a bezpečně sejít dolů k řece. Výlet k údolí Jizery doporučuji nejen milovníkům adrenalinu a výhledů, ale všem, kteří se rádi procházejí v nádherné přírodě – vždyť Riegrova stezka jako by byla stvořená pro romantické procházky nebo jen lenošení u vody!

=====================

Vodní brána u Semil

Tímto termínem je po právu označována zatím zřejmě nejlepší ferrata u nás, otevřena 1. června 2013. Nachází se v malebné přírodní rezervaci na levém břehu řeky Jizery a stojí za ní občanské sdružení Vodní brána, přičemž polovinu nákladů uhradily Lesy ČR. Celé území sevřeného kaňonu s vyhlídkami na obou březích Jizery patří do přírodní rezervace Údolí Jizery a chráněného území Natura 2000. Dostupnost autem nebo vlakem do Semil je vynikající – z nádraží po modré a před mostem doleva po proudu.

========================================

Další ferraty v ČR

V současné době existují ještě dvě jištěné cesty na území Česka. Za úplně první ferratou otevřenou na podzim v roce 2011 je považována via ferrata u Tábora. Jedná se o zhruba 80 metrů dlouhou stěnu s převýšením kolem 30 metrů a je taktéž vhodná pro začátečníky vzhledem k tomu, že dosahuje maximální obtížnosti B a je bez jakéhokoliv převisu.

Třetí a zatím poslední dokončenou zajištěnou trasou je via ferrata v Bečově nad Teplou, nacházející se přímo v místní botanické zahradě. Čeká na vás 30 metrů vysoký pískovcový blok, avšak díky poměrně příkře kotvenému lanu není tato jištěná cesta vhodná pro úplné začátečníky a to i přesto, že celou trasu má pokročilý lezec zvládnutou za nějakých 15 minut. Sestupová cesta je hodnocena obtížností nebo spíš lehkostí A/B.

Není ještě ohlášen žádný termín dokončení, avšak v severních Čechách nad městem Děčín bude v nejbližší době ve spolupráci s magistrátem otevřena via ferrata Pastýřská stěna. Pro nadšence bude připraven cca 150 metrů dlouhý výstup s obtížností B/C. Lezci si budou moci vyzkoušet lezení po kramlích, traverzem a pod vrcholem si ještě vychutnají závěrečný kovový žebřík. Odměnou pro pokořitele této skoro již hotové ferraty budiž překrásný výhled na Děčínský zámek a řeku Labe. Město Děčín si od toho samozřejmě slibuje oživení cestovního ruchu a dle dostupných informací by měla být ferrata přístupná celoročně. Kritikům této budované trasy však vadí to, že je vedena v pískovci, který je velmi náchylný k erozi a chyty pro výstup nejsou tak pevné jako v případě ferrat vedených ve vyvřelinách či metamorfovaných horninách.

Poslední zamýšlenou ferratou je Frýdlantské cimbuří v Jizerských horách. Zatím probíhá poměrně vášnivá diskuze jak mezi laickou tak odbornou veřejností, zda tuto oblast a zejména zatím nedotčené svahy skal otevřít turismu. Projekt této ferraty má na starosti občanské sdružení Vodní Brána, které vybudovalo ferratu u Semil, avšak naráží na odpor Správy CHKO Jizerské hory díky tomu, že rokle Černého potoka a Frýdlantské cimbuří se nachází v 1. zóně CHKO a mimo to je také součástí národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny; nachází se na listině evropsky významných lokalit a patří do soustavy chráněných území Natura 2000. Zda se občanskému sdružení podaří díky posudkům a zkušenostem ze zahraničí přesvědčit Správu CHKO o nezávadnosti jejich projektu pro takto zachovalé a významné území, ukáží příští měsíce. Pokud by se projekt schválil, na lezce by čekala více než 350 metrů dlouhá trasa s převýšením 150 metrů v jedné z nejzachovalejších lokalit v Česku.