Salama Hurghada

Přiletíte li do Hurghady nebo vlastně kamkoliv do Egypta, můžete si zakoupit vízum na letišti. Stojí 15 USD za předpokladu, že ho zakoupíte na oficiálním místě schovaném kdesi v rohu, bez jakékoliv snahy vás zaujmout, informovat, navigovat. Naopak to neoficiální místo stojí přímo před vámi, pracovník na všechny haleká a vzhledem k poměrně dlouhé frontě se mu to daří. Zde za vízum zaplatíte 18 eur. Slušný rozdíl v ceně za tucet kroků od sebe.

Pokud byl nějaký Čech v Egyptě, byla to bez pochyby Hurghada nebo její bratříček Sharm el Shejk ležící severovýchodně na Sinajském poloostrově. Má otázka zní, proč někdo, kdo se nepotápí (jakože je těch lidí většina) sem vůbec jezdí? Navíc v létě, kdy teploty překračují únosnou mez a pro představu i teď v polovině listopadu se v poledne pěkně zapotíte a nemá smysl nosit něco jiného než kraťasy a triko…a v případě, že město kromě líbivých hotelů je zasypaný pískem z pouště, odpadky od místních a azbukou v obchodech –  adin dolar od místního obchodníka mým uším opravdu nelahodí.

Hurghada je taková Potěmkinova vesnice. Tváří se a vypadá líbivě jen z výšky nebo z taxíku přes upatlaný sklo. Kamkoliv se vydáte abyste uprchli naháněčům potkáváte rozestavěné domy a hotely. Jsou jich stovky možná tisíce – stejně jako potulujících se vyhladovělých koček.

Abych to tu jen nehanil – obyčejní lidé, které potkáte jsou velmi milí. Pozvou vás třeba na oběd a rádi si s vámi vymění pár vět. U mešit si můžete vzít publikace a CD o islámu v několika jazycích včetně češtiny, víru vám nikdo nepodsouvá a atmosféra je celkově velmi uvolněná. Aby ne, když spousta méně atraktivních evropanek nebo žen v kategorii “vyzobaná slunečnice” hledají lásku a trochu exotiky u Arabů mnohdy stejně starých jako jsou jejich synové.

Víra má vskutku mnoho podob…